Tomáš Valer

- diakon AC Vyškov
- chválič
- člen mládeže AC Vyškov

JAK JSEM UVĚŘIL

Je tomu téměř deset let, co jsem byl v Kroměříži ve sboru Bratrské jednoty baptistů pokřtěn. Co tomu vlastně předcházelo?

Mnozí mě znáte a víte, že jsem spíše technický typ člověka. Často potřebuji hledat fakta podpořená důkazy, a i když rád objevuji i nové věci, musí to být ať už biblicky nebo jinak podložené skutečnosti.

Když ale začnu pěkně od začátku, vzpomínám si, že v době, kdy mi bylo asi 12 nebo 13 let, jsem hodně přemýšlel o tom, jaký je vesmír, kde končí a hlavně, jaký smysl v něm má čas a kde člověk skončí. Vzpomínám si, že mi připadalo takové zbytečné, že člověk je pouze dílem náhody a jednou prostě skončí nikde. Nevěděl jsem ale, jak se proti tomu postavit. Evoluce byla ve škole předkládaná jako něco samozřejmého. A co se týče křesťanství, věděl jsem o něm asi tolik, že babičky chodí v neděli do kostela, aby se nějak modlily.

Pak se ale v naší rodině začalo něco dít. Mamka uvěřila skrze svědectví jednoho našeho známého – baptistického křesťana. Asi po půl druhém roce, v zimě roku 1996 uvěřil i taťka. Tyhle věci šly tak nějak mimo mě. Bral jsem je prostě jako fakta, občas jsem se zeptal taťky, jestli do toho „kostela“ fakt v sobotu MUSÍ jít, on většinou odpovídal, že tam CHCE jít, čemuž jsem nerozuměl, protože jsem znal taťku a i jeho technické založení. Po zhruba čtvrt roce, v mých patnácti letech, se taťka rozhodl, že mi řekne něco z Bible. Využil našeho společného zvyku, kdy jsme si před spaním ještě chvilku každý den povídali, a řekl mi o jednom příběhu, který je zapsaný v Bibli, jak v něm Pán Bůh jednal s dějinami tohoto světa. Byl to příběh z knihy Daniel o králi a jeho snu o soše se zlatou hlavou. Ten příběh pro mě docela nezpochybnitelně končil Božím zásahem a fakticky nadpřirozeným koncem světa. Musel jsem o něm před spaním i druhý den ještě hodně přemýšlet a druhý den jsem se u nádobí ptal taťky snad na všechno, co souvisí s křesťanstvím. Myslím, že tam v těch dnech jsem si uvědomil, že to není nějaká teorie, která určuje, jak to je s tímto světem, ale Bůh, který je tu s námi.

Pak jsem přišel jednoho dne s rodiči do vyškovského sboru církve Adventistů sedmého dne. Bylo to velice příjemné společenství, scházelo se zde asi 60 křesťanů a nemalou část tvořila i mládež, do které jsem asi po roce zapadl. V církvi jsem prožil asi 3 a půl roku a viděl několik křtů, 3 svatby, vyslechl mnohá kázání, naučil se správně studovat Bibli, ale pořád jsem cítil, že něco schází. Společenství mládeže bylo velmi živé, na druhou stranu jsme takřka nic neorganizovali. Jen sbor jako takový často organizoval různé přednášky a ze začátku i větší evangelizace.

První kontakty s Apoštolskou církví jsem prožil ještě na střední škole. Nejprve přišel pastor Jirka a vedl seminář v rámci aktivit ACETu o prevenci drog, AIDS a o sexuálním jednání. Potom jsem se rozhodl vyhledat jeho ženu Dášu, která na gymnáziu učila, a zeptat se jí ještě na pár věcí, hlavně ohledně rozdílů obou církví. Tehdy ale ještě nebyl můj čas na „změnu“.

V létě 2000 nám přišel do schránky leták o akci AC Vyškov nazvané Evangelizační stan. Bylo to zrovna v době, kdy jsem duchovně dost strádal – prostě všechno bylo pořád takové stejné a duchovně řečeno „vlažné“. Pamatuji si, že jsem potřeboval nějaké slovo povzbuzení, ale tři předchozí kázání ve sboru církve Adventistů mi nic nedala. A tak protože stan byl blízko a rád jezdím na kole, vyrazil jsem na koncert skupiny OÁZA. A to bylo ono! Když jsem viděl křesťany, kteří se radují v Bohu, že Jej mohou chválit, rozhodl jsem se zjistit, v čem to je. Koupil jsem si kazetu a pár dní ji nevyndal z přehrávače. Pak jsem začal chodit na základní kurzy letniční teologie a nakonec jsem se opravdově rozhodl pokračovat ve službě Pánu v místní Apoštolské církvi.

Moje cesta měla pokračovat křtem. Chtěl jsem s ním počkat do léta, ale nakonec mě Jirka přesvědčil a 3. 2. 2001 jsme i s vyškovskou adventistickou mládeží vyrazili do Kroměříže. Dodnes si pamatuji, jak se voda nade mnou zavřela a já byl celý pod ní. To byl z celého křtu můj nejhlubší zážitek. V červnu téhož roku jsem byl pokřtěn Duchem svatým. Zjistil jsem to po cestě z obchodu, když jsem se zkoušel modlit v jazycích a najednou to šlo. To mě moc povzbudilo!

Dnes vidím, že za těch 10, potažmo 13 let Bůh udělal v mém životě velké věci. Cítím požehnání ze služby chval, z organizování různých akcí, z překladů zahraničních týmů i z dalších drobností, kterými mi Bůh dal milost sloužit. Jsem rád, že i přes moje pády si mě stále používá a moc toužím po tom, aby moje služba mohla duchovně zasáhnout i lidi okolo mě.