Josef Kohoutek (1990)

- zástupce vedoucího mládeže AC Vyškov
- člen vedení stanice AC Bučovice
- vedoucí skupiny Royal Rangers AC Vyškov

JAK JSEM UVĚŘIL

Od malička jsem vyrůstal, jak já říkám v napůl věřící rodině. Moje mamkabyla věřící, ale taťka nebyl. A podle toho se taky moji rodiče chovali.

Moje dětství nebylo nijak moc odlišné od spousty ostatních dětí,přesto ale dovolím si říct, nebylo ani tak úplně normální. Můj taťka byl alkoholik a kuřák. Častokrát propil i peníze, co jsme třeba měli na celý měsíc, takže jsme pak neměli co jíst. Častokrát se vracel z hospody domů až pozdě večer a všechny budil, nadával mojí mamce a psychicky ji vydíral.

Když mi bylo asi 6, tak se naši rozvedli a my jsme se přestěhovali k babičce. V té době jsem měl už nějaké znalosti z Bible, znal jsem různé biblické příběhy, ale přesto jsem jako pravý křesťan (křesťan = ten, kdo následuje Ježíše Krista) nežil. Dostal jsem se do špatné party a začal jsem hodně lhát, mluvit sprostě, ve škole jsem nedával pozor a pořád jsem se jen pral a dělal si srandu. Prohlíželi jsme si taky s kluky porno časopisy a dělali ještě spoustu dalších věcí, na které nejsem hrdý.

Nicméně čím jsem byl starší, tím víc jsem začal nad věcmi přemýšlet. Začal jsem taky jezdit na křesťanské tábory, kde jsem se setkával s dvěma druhy „křesťanů“, jedni o sobě sice tvrdili, že jsou věřící, ale na jejich životě to nebylo vůbec poznat (žili, jako všichni mí nevěřící kamarádi), ale ti druzí nejen že říkali, že jsou věřící, ale taky se podle toho chovali. A to mi pomohlo uvědomit si jednu věc. Že ne všichni, co o sobě tvrdí, že jsou věřící, opravdu věřící jsou.

Jeden z mých zlomových bodů byla chvíle, kdy jsem dostal Bibli a začal jsem si ji číst, nevím už přesně, kdy to bylo, ale pomohlo mi to zjistit spoustu věcí. Začal jsem vidět problémy ve svém životě, jako byla třeba lež, sprosté mluvení atd… a začal jsem taky poznávat osobu Ježíše Krista, zjistil jsem, co to znamená být pravý křesťan (zjistil jsem, že nestačí jen něco říkat, ale že je potřeba podle toho taky žít) a hlavně jsem taky poznal, jak moc mě má Pán Ježíš rád.

Další zlomový bod byl ten, že jsem se začal modlit za ty špatné věci v mém životě a začal jsem hledat, jak mám vlastně žít a co mám dělat. A Bůh mi na modlitby začal opravdu odpovídat, častokrát se věci, za které jsem se modlil, opravdu staly (někdy ne, ale to proč ne, jsem pochopil až později s odstupem času).

Jednou, když už jsem měl z těch věcí, co jsem si přečetl v Bibli trochu víc rozumu, tak jsem se rozhodl, že i já chci žít pro Krista a že i já chci být ten pravý křesťan. Modlil jsem se tedy vlastními slovy a prosil Pána Ježíše, aby mi odpustil mé hříchy a aby vstoupil do mého života a změnil ho. Řekl jsem mu, že mu vydávám svůj život a chci žít tak, jak chce on. A věřte nebo ne, Bůh na tuto mou modlitbu opravdu odpověděl a začal věci v mém životě měnit.

Teď je to už docela dlouhá doba, co jsem učinil rozhodnutí vydat Bohu svůj život. Ale popravdě vám musím říct, že jsem toho rozhodnutí nikdy nelitoval a nikdy litovat nebudu. Poznal jsem, že Bůh miluje všechny lidi a moc mu na nich záleží. Teď se snažím s Bohem žít a ještě více ho poznávat a žít tak, jak žil a žije On a musím popravdě říct, že pořád nevycházím z údivu, když poznávám, jaký Bůh je.